Jsem šťastná, když mi lidé rozkvétají pod rukama.
Veronika Poláková (Štrosová),
Studio Veronika, Praha
Cesta Veroniky Polákové ke kadeřnictví byla prostá - maminka je kadeřnice. Tvořivá a kreativní Veronika se do řemesla pustila s beraní vytrvalostí a výsledky na sebe nedaly dlouho čekat. Hodně jí pomohla i stáž v mezinárodním salónu v Chicagu. Osm let už vede velmi oblíbený salón v rodných Dejvicích a ačkoliv o sobě prohlašuje, že je konzervativní, její výtvory na poli účesové tvorby jsou pozoruhodné. Ona sama však tvrdí, že mnohem podstatnější pro ni je, když její zákazník odchází spokojený, šťastný a sebevědomý. "Od ranného mládí mě bavilo chodit za maminkou tehdy do provozovny Hygie," vzpomíná Veronika Poláková, "a pomáhat jí. Ne že bych v té době měla již jasnou představu o svém budoucím povolání, ale pravdou je, že se mi líbilo něco dělat rukama, něco vytvářet." Rozhodování o škole bylo tedy poměrně jednoduché. Už v kadeřnickém učilišti měla Veronika vynikající výsledky a patřila mezi nejlepší žákyně. "Jsem velmi ráda, že jsem se hned po vyučení dostala mezi kvalitní kadeřnice, protože kontakt s nimi mi rychle pomohl se orientovat v oboru. " Veronika Poláková nastoupila do prestižního salónu Efekt, kde klientelu tvořily i velice známé osobnosti. Dalším šťastným krokem v životě mladé Veroniky byl přestup do mužstva (nebo ženstva?) pana Dohnala, který otevřel velký soukromý salón na Pankráci. Tam už začala mít Veronika Poláková jasnější představy, kterým směrem se bude ubírat její kadeřnický styl. Pan Dohnal považoval Veroniku za perspektivního člověka a v lednu 1992 ji vyslal na měsíční stáž do Ameriky. "Pracovala jsem v Chicagu, v luxusním italském salónu Capricci. Naučila jsem se tam hlavně servis k zákazníkům a pochopila co v Americe znamená »Náš zákazník, náš pán«." Po návratu se snažila Veronika aplikovat své poznatky na české poměry. Podařilo se jí to především, co se týče práce s počítačem. Navrhování účesů přímo ve spolupráci se zákazníkem na obrazovce počítače bylo a stále je zajímavým doplňkem předních kadeřnických salónů.
Veronika Poláková si počátkem srpna 1992 s rodiči otevřela "malý, rodinný salón" na třídě Jugoslávských partyzánů. "Kadeřnictví fakticky založili moji rodiče a bez jejich významné pomoci bych si sama netroufla začít podnikat. Hned na počátku jsme všechny činnosti, které s podnikáním souvisí byli schopni zabezpečit v rámci rodiny. Fakt, že se na sebe můžeme spolehnout mě hodně pomáhá i nyní, kdy maminka již vyloženě nepracuje se zákazníky," říká Veronika, "ale stará se o ostatní chod salónu. V našem salónu pracují čtyři kadeřnice. Naši klientelu tvoří všechny věkové kategorie. Chodí k nám i celé rodiny. To, že se nezaměřujeme pouze na určitý typ a věk zákazníků nám umožňuje získávat mnohem více zkušeností. Díky tomu, že náš personál je schopen mluvit anglicky, navštěvuje náš salón zahraniční klientela. Jsem šťastná, že naši zákazníci jsou milí a příjemní lidé. Myslím, že mám velké štěstí ve výběru povolání, protože když si kladu otázku, jestli bych v životě nechtěla dělat něco jiného, ráda si odpovím, že nikoli a že má práce mě baví čím dál víc. Nebaví mě pouze ta práce samotná, ale díky kontaktům s lidmi si uvědomuji další krásný rozměr mé profese. Totiž to, že se setkáváním s lidmi obohacuji o výměnu názorů. Tento kontakt se zákazníky je pro tuto práci charakteristický a je to vlastně velmi krásná věc, kterou může člověk při práci zažívat. Například někteří mí zákazníci hodně cestují. Je zajímavé se s nimi bavit o jejich cestách, protože sama velmi ráda cestuji. Schopnost používat cizí řeč nebo možnost konfrontovat životní zkušenosti a názory, to jsou věci, které ke kadeřnické profesi patří. Opravdu bych neměnila."
"Při výběru zaměstnanců dám hlavně na svůj instinkt, na pocit, jaký mám z uchazečů," vysvětluje Veronika. "Zájem a chuť do práce, to je základ dobrého kadeřníka." Na svou profesi má Veronika Poláková jednoznačný názor: "Naše práce je o pocitech a vnímání. Dobrý kadeřník by se měl umět přizpůsobit pocitům svého klienta a uspokojit ho. Při vlastní tvorbě nepodléhám zas tolik módním trendům. Mojí filozofií je dělat lidi spokojené, šťastné, sebevědomé - a to jsou všechno pocity. Není těžké udělat někomu na hlavě účes, který odpovídá módnímu trendu, ale umění je najít »to pravé« pro konkrétního člověka a jeho osobnost." Co však dělat se zákaznicí, která trvá na svojí představě účesu, ačkoliv kadeřník ví, že se pro ni nehodí? "To se mi stávalo, když jsem začínala," usmívá se Veronika, "a protože jsem neměla tolik zkušeností, moje jistota nebyla tak silná, abych jim to vyvracela, snažila jsem se jim vyhovět a přizpůsobit, i když jsem to cítila jinak. Dnes to tak není. Musím však dodat takové argumenty, které zákaznici přesvědčí, že pravdu mám já, a musím jí vysvětlit, že to, co chce, není pro ni vhodné. Takový přístup k naší profesi je samozřejmě mnohem těžší, než když se člověk přizpůsobuje, ale já jsem si jej zvolila ráda a hlavně vidím, že funguje. Další nesmírně důležitou věcí, kterou potřebuje kadeřník k práci, je příznivá atmosféra. Jste-li jí obklopeni hlavně při tvůrčí práci, můžete dělat úplně úžasné věci, ale když není (a ono stačí, když onen člověk vám úplně nedůvěřuje), nemáte šanci něco pořádného vymyslet. V poslední době se mi poštěstilo, že už nemusím svou energií plýtvat na zmírňování obavy svých klientů. Ti, kteří ke mně přijdou, už mi věří. Protože si uvědomuji, že člověk na sobě musí stále pracovat, tak je pro mě velkým přínosem zúčastňovat se během celého roku mezinárodních kadeřnických veletrhů například v Londýně, Boloni a Paříži. Obrazový materiál, který z těchto cest přivážím pak diskutujeme s mými kolegyněmi a nápady takto získané se dobře hodí pro módní či účesové přehlídky konané v České republice, kterých se jako aktérka pravidelně zúčastňuji."
"Líbí se mi klasika. Uznávám dokonalé sladění celkové vizáže osobnosti. Mám ráda jednoduchost a přirozenost. Úkolem kadeřníka je podpořit typ zákazníka."
"Domnívám se, že budoucnost účesové tvorby se bude ubírat k maximální jednoduchosti a dokonalému zpracování střihu. Většina lidí bude stále více požadovat vyšší profesionalitu kadeřníků."